Rozhovor se studentskou koordinátorkou festivalu Lucií Ošmerovou
Lucie je koordinátorkou letošního ročníku festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Jaký je její osobní vztah k festivalu? A jak vnímá rozdílnost podoby mezi letošním ročníkem a těmi předchozími?
- Co pro tebe osobně znamená festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER?
Festival má několik rovin. V rovině školní je to důležitý projekt, který nám přináší nesmírné zkušenosti na poli pořádání festivalu. V rovině sociální je to skvělá příležitost k poznání kultur, ať už těch cizích, nebo své vlastní. V rovině osobní je to naplňující pocit z toho, že my studenti dokážeme vytvořit něco tak velkého a především opravdového.
- Co vše se ti honilo hlavou při přijetí pozice koordinátora? Cítila jsi radost, nebo spíše obavy a nervozitu z toho, co tě čeká a co nám tato nelehká doba (ne)nabízí?
Když jsem se o tuto pozici ucházela, bylo to ještě v době, kdy si nikdo nedokázal představit, co se bude následující měsíce dít. Ačkoliv není funkce koordinátora nějak přesně specifikovaná, těšila jsem se, že budu dělat něco, co jsem dělat chtěla, v čem jsem byla podpořena a co mě může i hodně naučit. Samozřejmě s tím, jak se později situace vyvíjela, přicházela nervozita úplně ke všem. Nestalo se ale, že bych se začala bát, nebo bych litovala, že jsem do toho šla.
- Již v předešlých letech jsi byla v tvůrčím týmu festivalu. Jak moc je práce na online verzi odlišná od té v klasickém provedení?
Celý proces příprav je daleko náročnější. Nemáme z čeho vycházet, děláme něco, co nikdo před námi nedělal. Můžeme spoléhat jen na to, že to dobře vymyslíme, správně naplánujeme a především uskutečníme. U všech festivalových výstupů bylo potřeba si říct: Dá se převést do online prostředí? A pokud nedá, dá se něčím nahradit? Takto vznikla například festivalová hra ENC: PLAY!, která je náhradou za Chill-out room nebo ENC: STAGE!, která nahrazuje Open Air Stage.
- Jako koordinátor dohlížíš na všechny sekce festivalu. Jak probíhal samotný tvůrčí proces, když jste se nemohli všichni z týmu SETKAT osobně? Bylo to náročné?
Neskutečně. Kvůli jedné maličkosti si musíme volat, psát, nebo pořádat videohovory. Komunikace je mnohem těžší a dost informací se paradoxně onlinem ztrácí. Co by se dalo vyřešit za půl minuty na chodbě nebo na cigaretě, se řeší hodinu a více – přes nefunkční virtuální prostředky. I přes to musím říct, že jsme se vždycky k výsledku dobrali, jenom ta cesta byla delší. Ona jedna věc je pořádat online festival, ale druhá věc je pořádat online festival online.
- Myslíš si, že i tato nelehká doba přináší do divadelní tvorby něco pozitivního?
Věřím, že si lidé začnou kultury a divadla více vážit. Že to opravdu není samozřejmost a je to něco, co jako společnost potřebujeme.
- Jaká je tvoje nejintenzivnější vzpomínka ze všech ročníků festivalu?
Věřím tomu, že nejintenzivnější vzpomínka teprve nastane, a to přesně v sobotu 27. března v noci. Bude to chvíle, kdy si všichni budeme moci říct, že je 31. ročník festivalu za námi a že jsme pro něj udělali všechno, co jsme udělat mohli. A třeba i to, že to byl opravdu náš festival.
Děkujeme za rozhovor
redakce Meeting Pointu
Na fotce je Lucie se studentským koordinátorem festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2020 Pavlem Uhříkem.