Recenze – Hluk města, který utichl
Na téma letošního ročníku navazují i studenti z Yerevan State Institute of Theatre and Cinematography. Jaké by to bylo přežít katastrofu? Co bychom dělali, kdybychom tam ztratili osobu, kterou milujeme? Toto citlivé téma otevírají v představení Hluk města (The City Noise), kde připomínají události 11. září 2001 a jejich dopad. Ukazují, jak katastrofy ovlivňují lidské životy v poetickém, ale zároveň i brutálním duchu, který zasáhne.
Podlaha scény je kompletně pokrytá novinami, jež plní nejen estetický, ale také významový prvek celého představení. Právě novinové plátky jsou jedním ze zdrojů, díky kterým se dozvídáme o zprávách z celého světa. Herci z nich pomalu vystupují na světlo, jako by představovali jednotlivé události, životy lidí a i myšlenky, které v sobě jednotlivé noviny uchovávají. Tvůrci zde hrají na celkovou jednoduchost vizuálu jeviště možná proto, aby idea změny lidských životů prostoupila do popředí.
I přestože se na jevišti objevuje pět herců, narativní linka se točí kolem jednoho muže, za nímž lze vidět inspiraci představení, kterou je fotka otce jedné z obětí stojícího před památníkem teroristického útoku. Vzpomínky hlavního hrdiny pomalu, ale jistě rozehrávají akci kolem něj. Díky této podpoře jsou si diváci schopni představit, co se zrovna děje v myšlenkách, které jsou slovně reprezentovány.
K dotvoření atmosféry je v představení využito hudebního podkladu a světel. Chytré je využití novin jako motivu spojujícího většinu scén. Právě zvuk šustění v divákovi navozuje pocit hlučícího města, které nikdy neutichá. Referenci ke zvuku novin (spíše jejich výroby) můžeme shledat i v promluvách herců, jelikož se vyjadřují ke zvuku tiskařských destiček, díky kterým se tvoří většina novin. Z reproduktorů se nejčastěji ozývá zvuk klavíru v mollových/smutných tónech. Tvůrci tak navozují vážnou atmosférou a představují téma, které není radostné. Významná je také práce s tichem, která pomyslně odděluje jednotlivé scény. Divák má tak čas na zpracování myšlenky, jež daná část představovala. Co se týče světla, tak nejvýraznějším světelným prvkem je pravidelně se objevující a zároveň mizící světlo majáku. Maják je obecně znakem naděje a bezpečí. Tímto světlem se tvůrci pravděpodobně snaží rozbourat depresivní téma katastrofy a ukázat, že je zde naděje.
Představení Hluk města (The City Noise) je ukázkou dobré práce s výrazovými prostředky divadla, tak aby ovlivnily sledujícího diváka. Strohá výprava podporuje myšlenku, kterou se studenti snaží sdělit. A celé představení je důkazem, že není třeba mnoha slov k vysvětlení problému.
Sára Poloučková (UPOL)