Otázky pro autory – Bratři Karamazovi, Česká republika, DAMU
- Proč jste si pro vaši inscenaci vybrali právě tuto předlohu/hru/knihu/téma a čím vás zaujala?
Tento román konstantně dokáže zaujmout pozornost umělců i myslitelů, protože jeho moudrost je stejně tak bezbřehá jako nezachytitelná. Vybrali jsme si ho v kontextu společenské (raději než politické) situace v České republice poté, co byl podruhé zvolen současný prezident. Uvědomili jsme si, že naše vlast ztratila Otce, na jehož místo byl umístěn šašek. Viděli jsme před sebou naprosto děsivý obraz, a hlavně obdobná situace nastala u bratrů Karamazových – mít ne-otce (na rozdíl od „nemít otce vůbec“) je přivádělo k šílenství a neustále drželo v pochybnostech.
- O jaký divadelní žánr se jedná?
O čistou činohru. Nic víc, nic míň.
- Je inscenace cílena na specifickou diváckou skupinu?
Ani ne, inscenace byla určena pro nás – byla to naše školní práce. Chtěli jsme se prostřednictvím práce na této hře dozvědět něco víc o světě i o nás a příliš jsme neočekávali, že by to měli vidět další diváci. Pak když se to stalo, potřebovali jsme cílovou skupinu specifikovat a zjistili jsme, že divák by mohl být každý, kdo by chtěl vidět představení na aktuální téma: otcovražda.
- Promítá se nějakým způsobem do vaší inscenace problematika doby, ve které se momentálně nacházíme?
Představení jsme tvořili v roce 2018 – a je velmi smutné konstatovat, že situace se moc nezměnila: Jsme úplně ztraceni, naši zemi vede zločinec, a „šašek králem“ pořád sedí na trůně. To je situace, ve které všichni v České republice žijeme déle než jen několik let – a Covid na tom moc nezměnil. Zatím hlupáci a prodejné bestie pořád rozhodují o našich životech, a my jen snad čekáme na chvíli, abychom jim to ve volbách spočítali.
- Jaký byl proces inscenační tvorby v posledním roce? Měli jste dostatečné prostředky a prostor k tvorbě a zkoušení inscenace?
Představení vznikalo ještě předtím, než se pandemie rozšířila. Inscenační proces tedy mohl probíhat standardně v normálních podmínkách, které AMU nabízí.
- Jak moc ve vašem souboru může herec zasahovat do práce a vizí režiséra? Jaká je spolupráce mezi hereckým souborem a režisérem?
Domnívám se, že každý proces ve zkoušecím období je spolupráce mezi oběma stranami a jsem velmi otevřená všem myšlenkám, které mohou naši práci obohatit. Zejména na začátku se tedy snažím dát hercům a jejich vyjádřením tolik prostoru, kolik se dá. Vybírám pouze hry, které mají potenciál ve schopnosti a dovednosti herce rozvíjet. Vždycky volím inscenace, které mým hercům sedí. Přesto nejsem příliš otevřená k tomu sdílet s nimi hlavní koncept. Na rozdíl od jiných představení nenechávám herce mluvit do scénáře nebo do jeho úprav, ale pokud to herec potřebuje, jsem vždy ochotna změnit text. Slova v inscenaci nemají žádný význam, dokud nejsou vyřčena s charismatem a energií konkrétního herce, a proto je spolupráce s herci tolik potřebná. Ale prozatím v jejich představivosti existují limity, které jsou samozřejmě dány konkrétním zpracovávaným dramatikem, mou režií a stylem.
- Chtěl byste něco vzkázat ostatním tvůrcům tohoto festivalu?
Děcka, nevzdávejte to! V těchto časech je klíčové udržet umění naživu.
Aminata Keita (DAMU)