Recenze – Hamletovská otázka, Sofiina volba, rozetnutí gordického uzlu nebo také DREAMLESSLAND

Být dobrým člověkem za cenu zničeného života, nebo být hodný sám k sobě za cenu odsouzení  okolním světem? Toto dilema nám představili studenti divadelní akademie v Římě na příběhu lidí ze země beze snů. Božstva Spravedlnost a Láska se rozhodnou najít člověka – krásného a dobrého, který by tak splňoval jejich požadavky. Je to ale vůbec možné?

Lidový autorský (Paolo Alessandri) příběh je až pohádkově laděný. Herci zcela naplnili prázdnou scénu svým bytím, tancem a pohybem. Stávají se hlavními scénografickými prvky, doplněni jsou pouze drobnými rekvizitami. Všichni aktéři působí přesvědčivě jako skupina i jako jednotlivci. Za nejvýraznější složku inscenace vnímám hudebně-pohybově-rytmické vsuvky, které herci vytvářejí na jedné opakující se výrazné melodii. Postavy se stávají animálními loutkami s výrazným energickým projevem přecházejícím až do karikatury jednotlivých postav. Bohužel zde chybí postava s rozdílnou energií a temporytmem, která by rozbila jednotvárnost tohoto specifického projevu a vytvořila příjemný kontrast. Kostýmy (Monica Raponi) jsou jednoduché, laděné do béžových, bílých a světle hnědých barev naznačujících provázanost postav. Každý kostým má ale jiný střih napovídající drobné nuanci charakteru postavy. Kostýmy také naznačují dobu – pravděpodobně středověk. 

Témata hry jsou jasná: Utrpení, chudoba, hamižnost, chamtivost, lži, podvádění a nevděčnost. Hra balancuje na hranici komedie a naplnění vážných témat. Nedostáváme se však do hloubky, ani k vyřešení hlavní otázky, za což se nám tvůrci nakonec omluví. Otázku si může pokládat sám divák. „Může existovat opravdu dobrý člověk?“ Nebo spíše: „Jak hodný člověk vlastně vypadá?“ 

Kateřina Szopová (SLU)