Jak Encounter vidí studenti Janáčkovy akademie múzických umění

Smutek

23. 3. 2021, 14:05: usedám k počítači a zapínám živý přenos zahajovacího ceremoniálu. Sice pozdě, ale přece. A hned na mě sedá nostalgie. Ve vzpomínkách se vracím zpět k prvnímu ročníku na JAMU. Tehdy jsem neměl nejmenší tušení, co Encounter je, když nám bylo dáno za úkol účastnit se zahajovacího průvodu. Tím začal kolotoč plný zkoušení, učení nových věcí, příprav, zmatků… a na konci toho všeho, festival samotný. Pět dní plných kultury, běhání z divadla do divadla na poslední chvíli, rychlé skupování lístků, chill-zóna na učebně akrobacie, slunce ve školních chodbách, čerstvá vonící káva v klidovce, všude usměvaví lidé (mluvící všemi různými jazyky), afterparty až do rána, vstát, sprcha a hurá opakovat to samé. A když to všechno skončilo, nedočkavě jsme vyhlíželi další ročník. Ten nepřišel. 

Teď, když jsem během psaní vzpomínal, měl  jsem opravdu na krajíčku. Sice se na mě během sledování online představení částečně přenáší pocit, jako bych skutečně seděl v divadle, všechno ostatní, hlavně pocit sounáležitosti a sdílení, chybí. Encounter totiž není jen o divadle, je o přátelství, lásce, sdílení emocí, poznávání a hlavně – setkávání. A pro nás jako Jamáky je Encounter o to důležitější, protože k nám můžeme na pár dní pozvat umělce z celého světa. Vzít je mezi sebe a vytvořit na chvíli jednu velkou divadelní rodinu, se kterou se jen těžko loučí. Na jeden rok jsme však zůstali naprosto odstřiženi. Sami uprostřed nevědomí a doufání, že bude líp. Letos cítíme, že je tady snaha o to, aby byl Encounter ,,živý”. Byl tu pořád s námi, stejně jako naše divadelní srdce, jen pod náporem restrikcí odpočíval. A věřím, že příští rok jej zažijeme v celé své parádě tak, jak jej všichni známe.

Ondřej Komínek