Čas jako fenomén zahrnující minulost, budoucnost, ale především naši přítomnost. Přítomnost vnímáme jako bod, ze kterého se ohlížíme do minulosti a vyhlížíme do budoucnosti. Teď jsme my – tady a teď, se snahou o kontinuitu a zodpovědný přístup k věcem minulým a budoucím. Umění chápeme jako hravé, tvořivé, ale i vědomé a zodpovědné nakládání s přítomným časem a jeho náplní. Jedná se tedy zároveň i o výzvu. Výzvu ke zpomalení vnímání toku času, zachycení a intenzivnímu vychutnání přítomného okamžiku. Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER je bodem zastavení se a tím i výzvou k sebereflexi, zároveň však i příležitostí nás všech využít a naplnit tento čas po svém.
Minulost je třeba nejen pečlivě znát, ale i zkoumat, nahlížet z různých úhlů a také nemít strach se z ní poučit. Vzhledem k třicetiletému výročí festivalu si uvědomujeme nutnost ohlédnout se nazpět, potřebu vědomého vytváření kontinuity, úctyplné návaznosti na předchozí generace, ročníky, s čímž souvisí i (dnes bohužel jen sporadická) snaha o generační propojení a předávání zkušeností, snaha o vzájemné, v ideálním případě oboustranné, obohacení.
Performativní umění pracuje s principem přítomnosti – neopakovatelností okamžiku, silou momentu, fenoménem teď a tady – čímž se vědomě stává nezachytitelným a pomíjivým. Samotné divadlo je tedy do jisté míry i výzvou. Výzvou nakládat se svým časem zodpovědně a uvědoměle. I přesto, že je naprosto na místě pokoušet se nazírat na současný svět skrze umění a tím se k němu i (dnešním jazykem) vyjadřovat, je třeba si uvědomit, že i současná tvorba vzniká v kontextu vědomé návaznosti a znalosti dosavadních tvůrčích principů.
Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER může nabídnout moment zastavení se v přítomném okamžiku a uvědomění si provázanosti minulosti s přítomností, stejně jako přítomnosti s budoucností – jedná se o vychutnání společných momentů, které v sobě nesou příchuť nejen toho, co je předcházelo, ale i toho, co nás společně čeká.
Čas neúprosně běží, nicméně za stav budoucnosti odpovídáme již nyní tím, co činíme, tím, jak přistupujeme nejen k sobě, ale i k druhým a našemu okolí. Našim cílem není tedy jen pokračovat ve zkoumání a posouvání hranic umění, je to i výzva ke společnému řešení (již v současné době) nastávajících problémů. Jsme zodpovědní za to, co po nás zůstává a je naší úlohou připravit příznivé podmínky pro budoucí generace.
