Recenze – HLUK MĚSTA

Hluk města přináší nával emocí, které hýbou celým představením. Hlavní myšlenka – život člověka, který zažil tragickou událost – je naplněna v celém dění. Na konci hry je divák obeznámen s tím, že se jednalo o tragický teroristický útok 11. září 2001 v USA. Hlavní postavou je otec, jehož syn byl jednou z obětí atentátu. 

Ve velmi krátkém představení se stihne odehrát mnoho emocí, které mnou pohnuly. Panika, úzkost, napětí a chaos, všechno doplněné symboly navozující ještě silnější atmosféru. Jedná se například o židle, jež za sebou osoby tahají, a v nichž já vidím břímě, které každý z nás nese. Dále se pak opakují některé pohyby, které postupně gradují, a tím se zvyšuje naléhavost všeho, co na nás v představení působí. Symbolem mohou být i záblesky světla, jakožto záblesky našich vlastních vynořujících se vzpomínek. 

Hra je plná zvratů – z rychlosti do zklidnění, ze tmy do světla, z hluku do ticha. Pro mě to byl vždy okamžik překvapení, šok, jenž bezpochyby patří ke každé tragédii.

Hra není přeplněna textem, je ho tam tak akorát, často se opakují stejné fráze, které opět přidávají na naléhavosti problému – tomu, jak žije člověk s traumatizující zkušeností. 

Představení je doplněno velmi vhodnou hudbou a nasvícením, obojí pomáhá dokreslit pocity, které v nás vyvolávají sami herci, jejichž výkony jsou podle mého názoru velmi dobré. 

Marie Klára Vozino (SLU)