Recenze – Záliv

Monodrama polské produkce nám ukazuje, jak těžké je občas rozhodnout se udělat krok do dospělosti. V představení se odehrává příběh Sindibána, mořeplavce z Tisíce a jedné noci. Jedná se o volný proud událostí, které se mu dějí předtím, než odejde. 

Hra nám přináší několik po sobě jdoucích scén, které jsou všechny propojeny tématem moře, plavání, případně topením se. Topením se ve svém vlastním zmatku, strachu, v tomto případě strachu z dospělosti. 

V představení figuruje pouze několik jednoduchých rekvizit – stůl, kus molitanu, pružina,… – které jsou ale perfektně využity. Většina z nich znázorňuje pro danou chvíli něco živého, něco, co hlavní postavu vede, radí jí nebo ji naopak trápí, a pak překvapí. Změna toho, která věc je právě hlavním hrdinou, nás snadno provázelo při prolínání jednotlivých zážitků Sindibána. 

Výkon jediného, a tak hlavního herce, považuji za velmi dobrý. Chvílemi byl sám postavou, chvílemi vodičem „loutek“ – oživlých předmětů, které nám předávaly nějaké poselství. Naprosto plynule docházelo ke změnám hlasu, grimas a gest tak, jak plynula konverzace loutek. 

Scéna byla jen velmi spoře osvětlena, vždy ale bylo osvětleno to důležité. Většinou střed jeviště, ve kterém stál stůl, důležitá rekvizita pro mnoho událostí. Hra byla doprovázena pár tóny kytary, podle mého názoru velmi vhodně a trefně. 

Představení jako celek mě dokázalo upoutat na většinu času. Ovšem některé delší scény, které pouze pantomimicky zobrazovaly děj, pro mě byly náročné na pochopení (o co vlastně má v tu chvíli jít?). Některé zvraty či rozuzlení byly velmi nenápadné, jiné naopak velmi kontrastní, a tím pro mě mnohem zajímavější. 

Závěr příběhu mě velmi uklidnil, sama jsem si uvědomila, kde jsem na své cestě za dospělostí. 

Marie Klára Vonzino (SLU)