OFF-Recenze – JE MOŽNÉ, ŽE JSME TAK BÁJEČNÍ?

Každá má svého Guillauma

„Nebylo by jednodušší, kdyby život měl scénář? A když něco posereš, tak ti to ten vnitřní hlásek v hlavě omluví a vysvětlí,” ptá se mladá dabérka (Klára Bulantová) svého režiséra Roberta v nahrávacím studiu. Během dabování francouzského romantického filmu vyvstává na povrch jejich osobní vztah. Zároveň ale dabérka sleduje film, který má nadabovat a směje se naivitě a blbosti hlavní hrdinky. Popravdě na životy druhých se kouká snadněji – a líp se hodnotí. Sama se musím přiznat, že čas od času se při sledování filmu musím sebekriticky pousmát a stejně jako hlavní postava z monodramatu Je možné, že jsme tak báječní? konstatovat „Ta je blbá jak já.”

Klára Hauserová (DAMU)

Lépe být bez Guillauma

Rychlý náhled do nitra mladé ženy, který překypuje složitými vztahy a z nich vyplývajícími nesnázemi. To je ve stručnosti obsah skromného monodramatu Je možné, že jsme tak báječní?, v němž nám hlavní hrdinka odkrývá své momentální problémy stejně jako obsah svých tašek. Postupně se v malém dabingovém studiu, kam přiběhla během třiceti minut vystřihnout roli, zabydluje a otevírá režisérovi, s nímž udržuje neuspokojující vztah. Klára Bulantová si na scéně bohatě vystačí sama. Její Bára je sarkastická, rázná, vtipná, trochu rozbitá a vyčerpaná neustálým čekáním na vjezd do toho správného tunelu. 

Není to komedie ani tragédie. Je to zkrátka příběh o jedné z možných cest, kudy se může život ubírat.

Anežka Staňková (UPOL)