Recenze – Peníze, peníze, peníze a ještě víc
Příběh lásky, peněz a bohyň, které sestoupí do „země beze snů“, aby našly alespoň jednoho dobrého člověka, šťastného nikoliv na úkor druhých. Režisér inscenace Dreamlessland, Paolo Alessandri, se inspiroval Brechtovou hrou Dobrý člověk ze Sečuanu a soubor Divadelní akademie v Římě, Sofia Amendolea, pod jeho vedením dostál představám epického divadla. Vzniklo mýtické, univerzální vyprávění o lidské minulosti, přítomnosti a zřejmě i budoucnosti.
Práce s jazykem, choreografií, stylizovaným herectvím, scénou a kostýmy tvoří příběh všeobecně platný po celém světě. Odosobněné, většinou křičené dialogy se vedou anglicky, ale postavy prokládají věty španělskými, francouzskými či hindskými výrazy. Mimo hlavní charaktery vystupuje na scéně také bezejmenný dav. Jeho rytmický, loutkový pohyb tematizuje existenci v „zemi beze snů“. Zemi, kde se žije jen pro práci a šedivě, v tomto případě spíš hnědě (přihlédneme-li k uniformním pískovým kostýmům všech na scéně). Na místě, kde lidé nemají sny, není čas na přemýšlení a na životodárnou individualitu.
Scénu tvoří prázdná dřevěná podlaha. Budovu pekárny naznačuje jen obdélník z papírové pásky nalepený na zemi. Jako rekvizity slouží pár pytlů s pečivem. Stejně jednoduše koncipovaná je i hudba, která celý děj rámuje. Opakující se motiv One, two, three, four, give me one, give me more zpívají herci acapella. Do jejich tónů navíc neustále cinkají kovové plíšky na cikánčině šátku. Peníze jsou v Dreamlessland důvodem, proč lidé nemají sny. Mince v jejich hlavách je zcela zasypaly.
Tvůrcům se tak povedlo účinně předvést, jak peníze ničí vztahy a vytvářejí z nás nešťastné osoby, ať už prostředky máme či nikoliv. Inscenace ukazuje, jaký univerzální problém jsme si na naší planetě beze snů sami stvořili a jak už ho nemůžeme vyřešit. Stejně jako se nevyřeší ani na scéně, kde nakonec herci zůstanou rozpačitě stát a vše odezní spíše do otazníku, než do tečky.
Natálie Bulvasová (DAMU)