Rozhovor s děkanem DF JAMU Petrem Francánem
Jako děkan v čele Divadelní fakulty JAMU zažije festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER již po páté. Teda, abych to uvedla na pravou míru… Minulý ročník sice neproběhl, ale festivalový tým pravidelně zveřejňoval příspěvky na sociálních sítích pod označením #KDYBYbyloSETKÁNÍ/ENCOUNTER a nabídl tak divákům kompenzaci ve formě videí a fotografií, díky kterým si mohli festival užít aspoň v omezené online verzi. Jak se podle Petra Francána festival ENCOUNETR za dobu jeho děkanské funkce změnil? Jak vnímá kulturní a uměleckou sféru zasaženou koronavirovými opatřeními? A mají podle něj i tato negativa pozitivní dopad na nově vzniklá umělecká díla, jež jsou publiku prezentována online?
- Co pro vás osobně znamená festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER?
Encounter je pro mne festivalem, který doprovází, odráží či reflektuje celou novodobou historii Divadelní fakulty. Je to tradice, středobod akademického roku. Tradice, ve které se ale téměř nic neopakuje, každý rok je zcela originální, jako jsou originální i studentské ročníky, které jej připravují či navštěvují se svými inscenacemi. Nejvíce ale pro mne asi znamená čas na festivalu, který prožíváme mimo divadelní představení. Aby mi bylo rozuměno, já samozřejmě ctím, že podstatou a jádrem festivalu je prezentace absolventských představení. To je ale u mnoha festivalů a patří to k jejich pevné struktuře.
Jestli však přinášíme našim hostům něco skutečně mimořádného, čím se náš festival dle mého názoru trošku jeho obdobám vymyká, tak je to intenzivní a upřímná snaha společný festivalový čas s našimi hosty opravdu prožít, o všech přestávkách i doprovodných programech. A myslím si, že je tato naše snaha patrná a je i důvodem, proč se k nám řada divadelních škol pravidelně vrací. Ať již s inscenacemi nebo jako festivaloví hosté.
- Máte nějakou intenzivní vzpomínku z doby, kdy jste se mohl se studenty ještě SETKAT osobně?
Na festival mám v podstatě jenom intenzivní vzpomínky! Vždyť celý týden je jedna kontinuální událost. Nesčetná setkání, hlavní program, běh mezi jednotlivými divadly, aby člověk stihl cestu poroty, únava z napětí, náhlá vyčerpání, nečekané přílivy nové energie, off program, večírky, diskuze, koncerty a stále znovu a znovu po celých pět dní. Tady ten kolotoč vytváří neopakovatelnou atmosféru jakéhosi chvatu, spěchu, především však v rovině duševní. Takže ano, moje intenzivní vzpomínka se jmenuje „těšení se“ nebo snad lépe „potěšení ze společné prožívané přítomnosti“. Zdá se tedy, že všechny moje vzpomínky jsou vlastně jednou velkou univerzální vzpomínkou.
- Myslíte si, že úroveň a vývoj festivalu tato digitální doba zbrzdí, nebo z ní naopak tvůrci získají nové poznatky a zkušenosti, díky kterým mohou festival posunout ještě výš?
Určitě nemohu říci, že je online prostor pro nás cílem. Kdyby to jenom trošku šlo, jistě bychom realizovali festival zcela ve fyzické podobě. Na druhou stranu mezi nejsilnější divadelní instinkty patří hledání nového řešení, jak komunikovat s divákem. Proto jsme připraveni kdykoliv se postavit jakékoliv výzvě a objevovat nové, ať již „digitální“ nebo „analogové“. Nemyslím si tedy, že by současná online forma mohla nějak ohrozit tzv. garantovanou úroveň našeho festivalu, ale ani nečekám, že by ji nějak výrazně pozvedla. Ať již bude forma ovlivněna jakýmikoliv okolnostmi, stále půjde o divadelní školy, o studenty a jejich pedagogy. O jejich společnou práci, o jejich snahu dotknout se nebes a změnit svět. Na tom nemůže žádná digitální doba nic změnit, nemá co přidat, ani co ubrat.
- Máte pocit, že online platforma studenty JAMU nabádá k práci na nových inscenačních tvarech a formách?
Zcela jistě se snažíme poučit. A na práci našich studentů vidíme jasně, že se tak již děje. Máme mnohé nové tvary, studenti se začali více orientovat na filmovou řeč: herectví, video upoutávky, videoklipy, adaptace, dokument. Možná jsem i o tom trošku hovořil v minulé otázce. Je to ve své podstatě skvělé, že jsme schopni zdvihnout hlavu a říci: ano, v zápasu s covidem-19 jsme dopadli spolu s celou Českou republikou na dno, ale také máme schopnost se ode dna odrazit, dobýt své pozice zpět a povstat ještě lépe než předtím. Je v tom přítomna i nezlomná povaha divadelníků nepoddat se vnějšímu tlaku. Ne nadarmo patří divadla mezi tradiční líhně nových projevů občanské společnosti.
Zcela jiná otázka je potom v oblasti technické, kde samozřejmě máme stále co dohánět a s bolestivým poznáním si uvědomujeme, že online platformy bezesporu mohou znamenat mnohá nová rizika, se kterými se nemusíme vždy jednoduše vypořádat. Že jsou zkrátka situace, kdy „to nejede“ a člověku nezbývá než návrat k pokoře a důvěra v záchranu od pracovníka IT.
- Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER měl roční pauzu. Máte díky tomu větší očekávání od letošního ročníku?
Ta pauza je něco jako památník, memento. Ten ročník nebyl vynechán. On byl připraven, bezezbytku načasován a… vypuštěn. Z úcty ke všem otřeseným životům tohoto světa a i z úcty k práci jedné generace studentů, kteří se na přípravě zrušeného ročníku podíleli.
Jako pedagog fakulty zažiji již devatenáctý ročník. Zvykl jsem si za ty roky nemít očekávání, ale vyhlížet. Vyhlížím tedy festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER nedočkavě, nic od něj neočekávám, a přitom velmi netrpělivě na „všechno“ čekám!
Mockrát děkujeme za rozhovor
redakce Meeting Point