Ředitel festivalu o potřebě komunikace

Omluvte mne!

Ne! Neodcházím! Chci se jen omluvit, že vynechám všechny magnificence, honorábilis, spectabilis, dámy i pány i jiná oficiální oslovení a všechny Vás společně a jednoduše oslovím jako přátele!

Pokud se totiž náš letošní festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER podařil – a vše svědčí o tom, že ano – jsme teď na jeho konci již všichni přáteli.

Tak tedy:

Milí přátelé!

Otázka, kterou bych si chtěl v této chvíli položit, zní:

Jak je to možné, že jsme se letos do Brna sjeli – či spíše slétli – z Afriky, Asie, Ameriky a Evropy, tedy doslova ze všech světových stran?

Jak je možné, že se zde v Brně každý rok setkáváme, abychom si navzájem předváděli výsledky své práce, abychom si vzájemně promluvili, abychom zde navazovali chvilková i dlouhodobá přátelství?

Jak je to možné?!

Světoznámý český divadelní semiotik Ivo Osolsobě, který byl – až do svého nedávného odchodu „na věčné jeviště“ – profesorem naší školy a naším vzácným přítelem – na konci šedesátých let pojmenoval podstatu divadla jako: „komunikaci, komunikací o komunikaci.“

A je to právě potřeba komunikace, která nás divadelníky nutila, nutí a pokud divadlo bude divadlem, nás nutit bude, abychom naložili vše potřebné a vydali se – kdysi pěšky či v lepším případě na koni či voze, dnes auty, autobusy, karavany, v současnosti pak především letadly, a přesouvali se se svými představeními  nejenom do jiných míst a měst ve svých vlastních zemích, ale při každé možné příležitosti také ze země do země a máme-li to štěstí (které někteří z nás v tomto roce měli) i z kontinentu na kontinent.

K tomuto neustálému pohybu nás totiž pudí právě potřeba komunikace!

Potřeba profesně komunikovat mezi sebou, potřeba komunikace o tom, jak divadlo děláme, jak se nám je daří či nedaří dělat. Potřeba komunikace, jak můžeme divadlo učit a o tom jak se dá divadlo studovat! I potřeba komunikace o tom, jak bychom chtěli divadlo dělat, tedy potřeba sdělovat si naše vize divadla!

Především nás však pudí potřeba komunikovat s publikem! A ta se v současném otevřeném (i uzavřeném) světě neomezuje jen na území jednotlivých států a kontinentů, ale nutí nás komunikovat přes hranice státní i jazykové. Tato komunikace však není jednoduchá. Daří se nám někdy více a někdy méně. Ale pokaždé znovu ochotně a většinou i nadšeně ji podstupujeme.

Podstatou divadla totiž je – jak bylo řečeno – komunikace!

A přesto, že je současný svět neviditelně propojen či přímo obalen komunikační sítí elektronických médií, nám divadelníkům to nestačí, my potřebujeme komunikovat přímo – tváří v tvář! My, lidé divadla jsme totiž vždy byli a stále jsme lidmi posedlými komunikací uskutečňovanou skrze fyzická setkání. Jsme posedlí vytvářením komunikujících lidských komunit. Proto se scházíme – během studia jen občas – ale po vstupu do profesionálního divadelního života skoro každý večer se svými diváky.

Scházíme se, abychom komunikovali o našich drobných, větších i největších problémech, abychom komunikovali o světě.

Scházíme se, abychom komunikovali o světě vůbec i o jeho aktuálních problémech, o našem lidském údělu, o naší zodpovědnosti (i nezodpovědnosti) vůči světu a o existenci (i hrozící neexistenci) lidského rodu na tomto světě!

O tom všem jsme se také zde v Brně v pěti dnech vymezených našemu festivalu více či méně úspěšně pokoušeli komunikovat. A někteří z nás museli překonat velké vzdálenosti i jiné překážky, aby se s námi takto setkali, za což jim patří naše velké uznání.

Odpověď na vstupní otázku po motivaci našeho setkání tedy zní: Setkáváme se, protože jsme lidé posedlí komunikací, kterou uskutečňujeme hlasem i pohybem, slovem i gestem, různými jazyky i znakovou řečí, obrazy, zvuky i ... mlčením! Jsme totiž posedlými komunikanty!

Tak tedy:

Milí přátelé, posedlí komunikanti!

Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER Brno 2013 končí!

Ať žije festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER Brno 2014!!!