Janáčkova akademie múzických umění
Brno, Česká republika
Studium divadelních oborů existuje na Janáčkově akademii múzických umění od jejího založení v roce 1947. Zaměřovalo se na herectví a divadelní režii. V určitých obdobích byla též zahrnuta dramaturgie a divadelní věda. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 byla Divadelní fakulta znovuustavena a mnoho dříve politicky nepohodlných osobností českého divadelního života a představitelů experimentálních divadelních scén se vrátilo, aby zde vyučovaly. Rámec studia byl též zřetelně rozšířen, fakulta má nyní 10 oborů studia. Mezi nimi jsou: dramaturgie, rozhlasová a televizní scénáristika, muzikálové herectví, scénografie, divadelní manažerství, dramatická výchova pro neslyšící atd. V současné době se počet studentů pohybuje kolem 260.

Katynka z Heilbronnu
Heinrich von Kleist
překlad:Jindřich Pokorný
režie: Martin Tichý
scéna:Ondřej Kroupa
kostýmy: Martina Lukešová
hudba: Jan Ocetek
pohybová spolupráce: Hana Charvátová
dramaturgie: Marek Horoščák
produkce: Pavla Světlíková
asistent režie: Martin Františák
osoby a obsazení:
Hrabě z Hvězdy: Jaroslav Plesl
Katynka z Heilbronnu: Eva Novotná
Božetěch Studáník, její otec: Tomáš Sýkora
Kunhuta z Klániště: Stanislava Dašková
Freiburk: Petr Bláha
Božina, zbrojnoš: Jakub Maceček
Císař: Václav Vašák
Rozálie: Monika Zoubková
Eleonora: Alžběta Kynclová
Cherubín: Milan Rožtek
(hrají posluchači 4. ročníku činoherního herectví)
premiéra: 8. prosince 1998 ve Studiu Marta
délka představení: 70 minut
Obrazová báseň na motivy rytířské hry, bloudění Kleistovým zjitřeným světem
Hrabě z Hvězdy - muž, o kterého se bojuje
Katynka - čistý motorek lásky
Kunhuta - loutka ve službách hrdosti
Neklidní lidé, Indiáni a Cherubín
Svět je hrob jen pro toho, kdo odmítá být milován
 

Svět kolem Susan B.
(The Mother of Us All)
Gertrude Stein
”Kdo dělá revoluci, musí žít v současnosti.”
G. Stein
překlad, úprava, režie: Martin Čičvák
hudba: Radovan Přikryl
scéna: Emil Drličiak j. h.
kostýmy: Šárka Bosáková
produkce: Katka Otavová
jazyková korekce překladu: Matěj Dadák
osoby a obsazení:
Susan B. Anthony: Linda Stránská
Anne Hope: Zuzana Kyseľová
Jo CoNicNedělá: Jaromír Nosek
Občan Chris: Ján Jackuliak
Constance Fletcher: Klára Vonšovská/Markéta Smolíková
John Adams: Oldřich Smysl
Daniel Webster:: Viliam Csontos
Virgil T. : Jan Sklenář
Indiana Elliotová: Helena Dvořáková
Odysseus S. Velký: Pavel Plch
Jenny Reefer: Eva Nádaždyová
Negro Woman: Eva Nádaždyová
Henrietta M. : Jitka Čvančarová
Herman Atlan: Miroslav Zavičár
Isabela Wentworthová: Ivana Vaňková
Negro Man: Pavel Plch
(hrají posluchači 4.,3.,2. ročníku ateliéru muzikálové tvorby, 2. ročníku ateliéru činoherního herectví)
premiéra: 25. října 1998
délka představení: 120 minut
Žena je taká artistná.
Žena sa tak málo zaujíma o pravdu, tak málo v ňu verí, že pravda o nej samej sa jej už ani netýka.
Hĺbka lásky je iba ilúziou povrchu zvádzania.
Oberák: technológia ženu emancipuje.
Absencia lovca
feminizácia muža
emancipácia muža
Dialóg feministky s mužom je dialógom muža s mužom.
Žena:
kastrovaná (protiklad muža)
kastrujúca (tá, ktorá chce zaujať mužské miesto)
tá, ktorá neverí v pravdu kastrácie
Snaha byť povrchný ako malé dievčatká.
”Kotě” je myška. Posadnutá túžbou stať sa obeťou.
”Dělej a pak rozštěkáš ratla, ratl štěká, ratl štěká, poslouchej ho a on zase štěká.”
Iba recyklujem.
Na ktorú stranu sa naklonia váhy, ak začnete vážiť všetky celú tú dobu zdržiavanévýčitky.
Zorn
Venované Tebe, tak ako si chcela.
M.Č.

 
Akademie múzických umění
Praha, Česká republika
Jako vysoká škola byla Akademie múzických umění založena v roce 1945. V současné době se dělí na tři samostatné fakulty: hudební (HAMU), filmovou (FAMU) a divadelní (DAMU).
 
DAMU
Divadelní fakulta
Divadelní fakulta je rozdělena na činoherní větev a katedru alternativního a loutkového divadla. V rámci činoherní větve je možno studovat herectví, režii a dramaturgii. Větev alternativního a loutkového divadla je zaměřena na výchovu herců, režisérů, dramaturgů a scénografů s vyhraněnějšími zájmy. Katedry scénografie, produkce a výchovné pedagogiky působí samostatně, ale v těsných vazbách na ostatní soubory i mimo fakultu. Na všech výše zmíněných fakultách je kladen důraz na představivost, syntetičnost jevištního výrazu a schopnost autorského divadelního či hudebního myšlení.
 

Zojčin byt
Michail A.Bulgakov
překlad: Alena Morávková
režie: Sergej Fedotov
dramaturgie: Gabriela Palyová
scéna: Martin Černý
kostýmy: Silvie Čepeláková
pohybová spolupráce: Marcela Benoniová
hudba: nevyhledatelné
osoby a obsazení:
Klára Apolenářová: Zoja, Alla, modelka, dáma
Aleš Balda: Aboljaninov
Jan Beneš: Řemen, Gandzalin, 2.neznámý
Barbara Bišicky: modelka, dáma
Jan Dostál: Cherubín
Kateřina Dušková: Madam Ivanovová, švadlena
Zuzana Hanánková: Maňuška, Alla, modelka, dáma
Josef Hervert: Ametystov, Řemen, Gandzalin, 2.neznámý
Jaromír Hruška: Řemen, 1.neznámý
Leoš Juráček: Krocan
Lenka Krobotová: Zoja, Alla, modelka, dáma
Marek Matějka: Ametystov, Gandzalin, Cherubín, 1. a 2.neznámý
Lucie Matoušková: Maňuška, modelka, dáma
Zita Pluháčková: Maňuška, Alla, modelka, dáma
Marek Taclík: Ametystov, Gandzalin, 1. a 2.neznámý
premiéra: 29. března 1998
délka představení: 150 minut (1 přestávka)
V Zojčině bytě Bulgakov nechybí
Hostující cizozemští režiséři bývají zpestřením tuzemského divadelního života, ale jen málokteří zde zanechají výraznější stopu. Mezi výjimky patří Sergej Fedotov - ještě před pár lety ”exotický” host, co přiharcoval se souborem odkudsi z Uralu, dnes již patří mezi respektované a vyhledávané tvůrce.
Proč tomu tak je, dokládá i Bulgakovova hra Zojčin byt, již uvedl se studenty DAMU. Vše - od výtvarné stylizace až po dobovou hudbu - tu dýchá dekadentní atmosférou sovětské éry NEP, kdy Zoja prodává pod maskou módního salónu děvčata. Účinkující si role střídají v několika alternacích - jednou z představitelek Zoji je Lenka Krobotová, jež ji ztvárnila s aristokratickým šarmem. Okouzlující jsou i usměvaví zabijáci - Číňané Cherubín a Gandzalin (Jan Dostál a Marek Matějka) kšeftující s drogami. Nejsou to žádné karikatury, jak se to u postav Asiatů občas stává, ale perfektně propracované figury, jež v sobě skrývají až taneční lehkost.
Pod Fedotovovým vedením zkrátka nevznikla žádná banální ročníková práce, jakých napočítáte dvanáct do tuctu, ale zralá inscenace, jaká může směle konkurovat, a to i po herecké stránce - profesionálním scénám.
Zdeněk A.Tichý, MF DNES, 18.6.98

 
HAMU
katedra nonverbálního a komediálního divadla
Katedra nonverbálního divadla je nejmladším umělecko-pedagogickým pracovištěm Hudební fakulty AMU, byla založena v roce 1992. Avšak již před tímto datem obor existoval. V 80. letech se studium zaměřovalo na klasickou pantomimu, vedoucím učitelem byl vynikající českýmim prof. Ladislav Fialka. Po odchodu prof. Fialky v rozvoji pokračuje prof. Ctibor Turba, který přišel s širší koncepcí nonverbálního a komediálního divadla a pod jehož vedením katedra dnes velmi úspěšně pracuje.
Katedra nonverbálního divadla nabízí studium technik mimického a gestického uměleckého výrazu. Vzhledem k minimální dramatické tvorbě v této oblasti usiluje katedra o rozvoj původní autorské tvorby.
Studium pohybových technik se zaměřuje na taneční a gymnastické metody, které doplňuje dále např. výuka stepu nebo žonglování. V teoretických předmětech se studenti seznamují s historií divadla s důrazem na ty oblasti, kde se divadelní tvorba vzdalovala od literárnosti směrem ke gestičnosti a mimickému výrazu. Další předměty otevírají pohledy do psychologie člověka, teorie dramatické a hudební skladby.
Vlastní studium mimických stylů a tvorby seznamuje studenty s klasickou pantomimou minulého století, moderní klasickou pantomimou, comedií dell’ arte, klauniádou, problematikou užití různých typů masek, analýzou a stavbou gagu aj. V rámci všech stylů studium usiluje o pochopení a schopnost improvizace. Studium dále doplňují krátké stáže vedené našimi i zahraničními osobnostmi oboru.
 
Grotesky naboso
etudy klasiků a studentů
režie: Boris Hybner (vedoucí katedry)
hudba: archivní
hrají: Petra Šimková, Adéla Stodolová, Jana Straková, Dominika Köhlerová, Darina Čížková, Vojta Švejda, Tomáš Plánka, Keng Yi-Wei
premiéra: leden 1999
délka představení: 50 minut
Představení obsahuje etudy ”klasické moderní pantomimy”.

 
 
Vysoká škola múzických umění
Bratislava, Slovensko
VŠMU byla založena v roce 1949 v Bratislavě a svou téměř padesátiletou existencí se stala základním pilířem uměleckého školství na Slovensku. Od svého založení prošla mnohými změnami. V současnosti má tři fakulty: činoherní a loutkářskou, hudební a taneční a filmovou a televizní.
 
Činoherní a loutkářská fakulta
Činoherní a loutkářská fakulta poskytuje teoretické a praktické základy v oblasti režie, herectví, dramaturgie, scénografie i loutkářské tvorby a divadelní vědy. Má téměř 170 řádných i postgraduálních studentů nejen ze Slovenska. Na základě výsledků své práce získali mnozí studenti VŠMU možnost studovat na prestižních školách v Británii, USA, Francii. Fakulta získala postupně významné renomé i v mezinárodním kontextu především díky pořádání mezinárodního festivalu divadelních škol Projekt Istropolitana, jehož již 12. ročník proběhl v roce 1998. Představení studentů VŠMU získala mezinárodní ohlas na festivalech v Caracasu, Skopje, Budapešti, Praze, Plzni, Bonnu. Současnými pedagogy školy jsou významné osobnosti z teoretické i praktické umělecké oblasti. Figurují zde jména jako prof. Čorba, doc. Strnisko, Mgr. Mikulík, doc. Vajdička, doc. Lasica, doc. Porubjak, doc. Ciller.

Sen noci svatojánské
William Shakespeare
překlad: Ľ. Feldek, P.O.Hviezdoslav
režie: Juraj Šulík
úprava a dramaturgie: Peter Pavlac
scéna a kostýmy: Jana Kuttnerová
hudba: Frank Zappa
osoby a obsazení:
Hippolyta, Titania, Bľach: Agi Gubíková
Hermie: Slávka Halčáková
Helena: Lucia Lužinská
Tezeus: Vladimír Kobielsky
Oberon: Peter Nádasdi
Demetrius, Klbo: Juraj Kemka
Lysander, Mechúr: Róbert Jakab
Egeus, Väzba: Marián Miezga
Puk: Lukáš Latinák
premiéra: 23. listopadu 1998
délka představení: 110 minut
Tato inscenace je absolventské představení 4.ročníku herectví a 5.ročníku režie a dramaturgie. Herecký ročník pracoval pod pedagogickým vedením doc. M.Huby, doc. E.Vašáryové, Mgr. P.Mankoveckého, režijně-dramaturgický ročník vedli prof. L´.Vajdička, Mgr. M.Ondriska, Mgr. M.Spišák.
Z rozhovorů s tvůrci:
”Myslím však, že inscenace není jen hravá. Je krutá. Často až brutální.”
”U Shakespeara je chybou inscenovat jen jednu rovinu. Ne výhodou. Postmoderně hraný Shakespeare na Slovensku je klam a předstírání. Postmoderna, jak se u nás snaží v divadelnictví vypadat, je, myslím si, intelektuální alibismus. Shakespeare nebyl a není alibista. Naše zpracování vychází z velmi konkrétních okolností dotýkajících se režiséra, dramaturga a herců. Je to záležitost velmi osobní. A řekněme, sprej místo čarovné bylinky není postmoderní prvek. Jsem o tom přesvědčený.”

 
Hogeschool voor de kunsten
Utrecht, Nizozemí
Utrechtská škola umění je největším institutem pro vyšší vzdělávání v uměleckých oborech v Nizozemí. Více než 2900 studentů navštěvuje kurzy herectví, scénografie, mediálních technik, kurzy klasického tance a uměleckého managementu.
Divadelní fakulta se snaží zajistit studentům prostředí, v němž budou moci získat praktické i teoretické znalosti a zkušenosti, aby mohli tvořit divadlo v celé jeho rozmanitosti.
V přípravě herců je kladen důraz na fyzický projev těla, hlasu a prostředí, na rozvoj divadelního jazyka, rytmu a pohybu. Tento přístup byl ovlivněn školami v Bruselu a Paříži a v Utrechtu byl rozvinut do vlastní podoby.
Škola má také dlouhou tradici své internacionální orientace a zájmu v oblasti kulturní mnohosti. To se projevuje účastí studentů zahraničních divadelních škol (např. z Bruselu, Paříže, Londýna, Dartingtonu, Berlína). V posledních letech také spolupráce se školami centrální Evropy (Česká republika) přináší své výsledky, byl vytvořen dlouhodobý projekt spolupráce podporovaný holandskou vládou.
 
Zatmění měsíce
režie: Ulrike Quade
scéna a kostýmy: Ulrike Quade (pod vedením: Hoichi Okamoto)
choreografie: Ulrike Quade (pod vedením: Jeanette van Steen)
hudba: Daniel Smith
hrají: Ulrike Quade and Daniel Smith
premiéra: 15. června 1998
délka představení: 30 minut
Stará žena vypráví příběh, vzpomínku na lásku. Tento příběh je založen na jedné z nejstarších japonských pohádek, pohádce o měsíční princezně. Hra s loutkou, pohyb a japonská flétna vytvářejí poetickou a klidnou atmosféru. V tomto pohybovém divadle není téměř žádný text. Je to spíše realizace obrazů.
”Její koncentrovaný styl herectví okouzluje diváky touhou a smrtí.”
Figuero, Časopis Evropského centra loutkového divadla.
Ulrike Quade vytvořila představení v Japonsku, kde studovala pod vedením Hoichi Okamota. Vytvořila loutku-masku a rozpohybovává je se  znalostí japonského divadla Bunraku a Nó. Hra je směsicí vizuálních představ a pohybu v prostoru. Představení dotvořila s Jeanette van Steen - nizozemskou herečkou pohybového a mimického divadla.

 
 
Hoogeschool voor de kunsten,the Mime School
Amsterdam, Nizozemí
Společně s šesti dalšími fakultami je Divadelní škola součástí Amsterdamské školy umění. Škola nabízí širokou paletu dramatických a tanečních kurzů celkem v jedenácti oborech.
Studium je čtyřleté a má dvě části. První rok probíhá všeobecná příprava a následující tři roky jsou vyhrazeny pro studium hlavního oboru. Student divadla se může specializovat na činoherní, kabaretní či muzikálové herectví, režii, divadlo pohybové, jevištní technologii, dramatickou výchovu nebo současné hudební divadlo. Každý z jedenácti oborů má vlastního uměleckého ředitele, svůj program a metody výběrového řízení, avšak studenti jednotlivých oborů často spolupracují.
Jedním z oborů studia je i pantomima. Studenti jsou vyučování jako budoucí učitelé a herci pantomimy. Základem mimu je užití pohybu a prostoru. Mimové většinou nejsou jen herci, ale zároveň i tvůrci a výtvarníci svých vlastních děl.

Ochérm  
Non active
vytvořili a hrají: Yahya Gaier (pedagogické vedení Loes van der Pligt) a Rene Geerlings (pedagogické vedení Irene Schaltegger a Ine te Rietstap)
premiéra: 16. prosince 1998
délka představení: 70 minut
Dvě sólová pantomimická představení o konfliktu mezi realitou a fantazií.
V první části představení (Ochérm) uvidíte mladého muže, který se snaží ztratit ve fantazii, ale realita ho stále volá zpět. V druhé časti (Non Active) uvidíte bitvu muže, který si jen chce vypít svůj šálek čaje - to je realita - ale fantazie ho ovládá.
Jde o absolventská představení, která studenti vytvořili pod vedením svých pedagogů samostatně na téma ”konflikt reality a fantazie”.

 
 
Akademia Teatralna im. Alexandera Zelwerowicza
Varšava, Polsko
Divadelní akademie ve Varšavě byla založena v roce 1946 jako státní vysoká divadelní škola, ale své kořeny vidí v činnosti divadelní školy, která byla založena roku 1811 ve Varšavě Wojciechem Bogusławskim, ”otcem polského divadla”. Přímým předchůdcem školy byl Státní institut divadelního umění založený roku 1932 a vedený Alexandrem Zelwerowiczem - autorem programu herecké výchovy, který je stále základem pro výuku na katedře herectví.
Herecká výchova je rozložena do čtyř částí po jednom roce: elementární herecké úkoly - dialogické scény - práce na roli - absolventské představení. V každém semestru studenti pracují s několika pedagogy, v druhé polovině studia i se studenty režie.
Metody výuky závisí na individualitě vyučujících, kterými jsou polští herci a režiséři. Inspirace je hledána nejen v polské divadelní tradici (Adam Mickiewicz, Stanisław Wy_Spiański, Juliusz Osterwa, Jerzy Grotowski), ale i v dílech zahraničních mistrů (Konstantin S. Stanislavski, Michail Čechov, Augusto Boal). Na akademii je snaha o co nejpřiměřenější metody rozvíjející individualitu studentů při neustálé konfrontaci s realitou. Současně se studenti účastní kurzů pohybové výchovy, hlasové průpravy, uměleckého přednesu a jiných nezbytných dovedností. Vyučují se i teoretické předměty (např. historie literatury, dramatu, divadla aj.) i obory humanitní (filosofie, sociologie aj.)
V současné době zde studuje 350 studentů v oborech herectví, režie, divadelní věda, loutkové divadlo a scénografie.
 
Fragmenty ze Shakespera
překlad: St.Barańczak, St. Dygat, J.Paszkowski
režie: Maciej Wojtyszko
scéna a kostýmy: Iza Teroniewicz
hudba: Maciej Małecki
hrají: Marzena Bergman, Bartołomiej Bobrowski, Agata Buzek, Michał Gadomski, Anna Gajewska, Magdalena Kacprzek, Paula Kinaszewska, Anna Kociarz, Michał Kowalski, Kacper Kuszewski, Paweł Ławrynowicz, Rafał Maćkowiak, Dorota Nikiporczyk, Daniel Wyczesany, Monika Zalewska
premiéra: konec února 1998
délka představení: 90 minut

 
Państwowa wyzsa szkoła filmova, telewizyjna i teatralna im. L.Schillera
Lodž, Polsko
Filmová škola v Lodži byla založena v roce 1948. Státní divadelní škola - vedená nejprve Leonem Schillerem - vznikla v roce 1945. Obě tyto instituce pak v roce 1958 utvořily Státní filmovou a televizní školu, později Státní filmovou, televizní a divadelní školu.
Lodžská škola má své kořeny ve výukových metodách vyvinutých Wojciechem Bogusławskim, otcem polského divadla, který - poprvé v historii země - založil Divadelní školu v roce 1811. Vždyť je to divadelní umění, které utváří minulost i současnost divadla, filmu a televize. A jsou to herci, kdo jsou jeho tvůrčí hybná síla. Jsou to studenti lodžské školy, kteří vytvářejí polské divadlo a film, pokračovatelé Wajdy, Polańského, Kie_Slowského, Zanussiho, Machulského, Hollanda a mnohých dalších; lidí, kteří vytvořili polskou školu, kteří znali a znají hodnotu školy v Lodži.

Neidentifikovatelné lidské pozůstatky a pravá tvář lásky
Brad Fraser
překlad: Marta Gil-Gilewska
režie: Jan Maciejowski
scéna a kostýmy: Barbora Zawada
choreografie: herci
hudba: D.J.Mniamos
osoby a obsazení:
David: Tomasz Tyndyk
Bernie: Artur Krutzek
Kane: Marcin Chochlev
Candy: Anita Jancia
Robert: Karol Wróblewski
Jerri: Katarzyna Michalska
Benita: Katarzyna Maternowska
premiéra: 14. prosince 1998
délka představení: 100 minut
Inscenaci vytvořil se studenty čtvrtého ročníku režisér Jan Maciejowski, vedoucí katedry divadelní režie na Divadelní škole v Krakově.
Každý den naší existence může být náš svět omezován strachem. Obáváme se chladu našich osobních kontaktů, prostředí, ve kterém žijeme, institucí, které ovládají naše základní potřeby. Hra, kterou uvidíte, hovoří o konfliktech, které vznikají, když se lidé cítí opuštěni, nepochopeni a bez podpory přislíbené domněle pravdivým světem. Jakkoli Brad Fraser odhaluje bolest a zmatek v jejich nejhorších podobách, tak nám také připomíná, že přátelství a láska se znovu objeví triumfující, že lidský duch zvítězí a že to nás vždy zadrží před pádem do propasti.

 
Viljandi Kultuurikolledž
Viljandi, Estonsko
Viljandi Kultuurikolledž je státní vzdělávací instituce. Cílem divadelní fakulty je vyškolit profesionální herce pro estonská divadla. Studium je v prvé řadě zajišťováno divadlem ”Ugala”, pod vedením externích učitelů, kteří mají divadelní praxi. Studijní program je sestaven podle principů divadelního vzdělávání, které bylo dominantní na estonských dramatických školách už za časů Pansa (Stanislavského systém, analýza akce), ale samozřejmě také sleduje, co se děje ve světě.
Studenti jsou přijímáni každý druhý rok (liché roky). Prvními absolventy byli studenti z jara roku 1997. Třináct ze čtrnácti absolventů je nyní zaměstnáno v divadlech, většinou jako herci, ostatní pracují jako dramatici, zvukaři, jevištní mistři atd.

Hříšníci pod letním sluncem
Sigurd Hoel
překlad: Arvo Alas
režie: Katri Kaasik-Aaslav
scéna a kostýmy: Krista Tool
choreografie: kolektiv
hudba: kolektiv
osoby a obsazení:
Sigrid: Kata-Rinna Luide Randi: Ireen Kennik
Evelyn: Kersti Tombak Astri: Maria Taimre
Erna: Hille Hendrikson Erik: Tanel Ingi
Frederik : Lauri Kink Johan: Hannes Prikk
Alf: Martti Samolberg
premiéra: 12. září 1998
délka představení: 90 minut
Skupina mladých lidí se vydělí ze společnosti, plánují si dovolenou (nebo práci, jak říkají). Dohodnou se, že jakákoliv žárlivost nebo tragika ve vztazích, které v takové situaci pro ně nastanou, by byly nemístné. Takové vztahy patří k zavrženíhodným zvykům starší generace. Nechtějí sami sebe podvádět. Tato dohoda je hezká a rozumná, ale ukáže se, že nefunguje. Postavy mají za to, že některým problémům je samozřejmě možné se vyhnout, přesto se do nich zaplétají. Všichni jsou více než průměrně talentovaní a inteligentní, spíše nadprůměrně. Mezi nimi je lékař, který je znám jako odborník a mytolog, který se zabývá výzkumem přenosu ďábla do dnešního světa na základě psychoanalýzy, německý filolog, který z čistého zájmu pracuje v oboru asijských jazyků a kultury, vědec zaměřený na plže, právník, který pracuje pro vládní úřad a feministka, která se zabývá spalovacími motory. Šíře záběru jejich intelektuálního světa je záviděníhodná. Ale přesto jsou to prostě mladí lidé. Jejich citová energie je mnohem méně impozantní, než jejich intelektuální rozhled. A tak se skupina začíná rozpadat. Zamilují se, rozčílí se, projeví se u nich žárlivost, vymění si partnery, utvářejí a ruší vztahy. Nejsou schopni držet se v daných mezích.
Nakonec se dostanou na hranici, kdy události dostávají sebevražednou podobu. Jejich nevěry (nebo pokusy o ně) mají vysloveně hysterický podtón. Sebeklam je nepřekonatelný, pokud je, pak to není dáno jasně či nepochybně.

 
Theatre school of ”Tzeni Karezi” Theatre
Athény, Řecko
Divadelní škola při divadle Tzeni Karezi je státem uznávaná instituce, jež byla založena v roce 1995.
"Obrovské vakuum dalšího vzdělání doprovází mladé lidi dlouho po ukončení střední školy. Špatné vzdělávání, v pravém smyslu slova plenění základů umění naší země, zabraňuje mladým rozvíjet své osobnosti k potřebné úplnosti. Jsme přesvědčeni, že bez hluboké znalosti naší historie a znalosti řeckého jazyka, je herec ochuzen o základní zdroje emocí. Tento nedostatek herci nedovoluje rozvíjet do hloubky nutný tvořivý kontakt s publikem. Proto jsme vytvořili výukový program, který zahrnuje systematická cvičení, potřebnou šíři znalostí, a který směřuje k tvorbě širokého povědomí herce, k tvorbě svobodné umělecké osobnosti" - řekl o svých záměrech ředitel školy, známý řecký herec a divadelní režisér Kostas Kazakos.
Studijní program zahrnuje hodiny herectví a improvizace, dramaturgie, poezie, tvůrčího psaní, tance, filosofie, dějin umění, literatury a divadla, řeckého jazyka a historie. Na výuce techniky jevištní mluvy a pohybu se pofílejí známí specialisté na Stanislavského metodu. Momentálně na škole studuje 90 žáků.

Oresteia!
Aischylos
fragmenty tragického jazyka
text obsahuje pasáže ve starořečtině a části v novořečtině v překladu Ioanisse Gryparise
režie: Michael Siebel
dramaturgie: Michael Dimou
scéna a kostýmy, choreografie: kolektiv
hudba: tradiční řecká hudba a přirozené zvuky
hrají: Meleme Lillie, Papastefanaki Maria, Kilaidoni Iasmi, Iliopoulos Giorgios, Boughiouris Panagiotis, Poulakos Basilis
délka představení: 80 minut
Představení je speciálně připraveno k provedení na festivalu Setkání/Encounter ‘99, jde o prezentaci práce v dílně zaměřující se na přiblížení rolí v antické tragédii. Tímto představením chtějí tvůrci ukázat možnou variantu divadelní formy a výrazu z oblasti řecké tragédie, jak by mohla vypadat ve 21.století. Všichni herci jsou v posledním ročníku studia.

 
Akademia za gledališče, radio, film in televizijo
Ljubljana, Slovinsko
Akademie divadla, rozhlasu, filmu a televize byla založena na podzim 1945 jako Akademie dramatických umění. Byla to první slovinská instituce zaměřená na systematické vzdělávání herců, režisérů a dramaturgů na vysokoškolské úrovni. Vývoj moderních audiovizuálních médií brzy přiměl akademii k připojení rozhlasového, televizního a filmového oboru. Během prvních třiceti let fungovala jako samostatná instituce a v roce 1975 byla připojena k Ljubljanské univerzitě. Studium zahrnuje čtyři nezávislé obory: 1. herectví (včetně recitace), 2. divadelní a rozhlasová režie, 3. filmová a televizní režie, 4. dramaturgie.
V letošním roce zde studuje 80 studentů. Každý rok se účastní festivalu ve Skopje (Makedonie) a na festivalu slovinských divadel v Mariboru. Na mezinárodním festivalu Setkání/Encounter v Brně vystoupí letos již potřetí.

Učené ženské
J.B.P. Moliére
překlad: Josip Vidmar
režie, scéna a kostýmy, choreografie, výběr hudby: Diego de Brea
osoby a obsazení:
Krizald, bohatý měšťan: Aleš Ravnik
Filaminta, jeho žena: Barbara Žafran
Armanda, jeho dcera: Daša Doberšek
Henrieta, jeho dcera: Helena Peršuh
Arist, Krizaldův bratr: Boris Kos
Beliza, Krizaldova sestra: Tjaša Železnik
Klitander, Henrietin milý: Justin Jauk
Trissotin, literát: Aljoša Koltak
Vadius, učenec: Miha Arh
Martina, kuchařka: Neva Flajs
Notář: Miha Arh
Služebníci: Aljoša Koltak, Justin Jauk, Miha Arh
pedagogické vedení: prof. Dušan Mlakar, prof. Kristijan Muck
premiéra: 8. června 1998
délka představení: 90 minut (1 přestávka)

 
New Bulgarian University
Sofia, Bulharsko
New Bulgarian University je nestátní neziskovou vyšší vzdělávací institucí. Tento status získala škola 18.srpna 1991 rozhodnutím parlamentu. Po tomto datu začala docházka prvních studentů. Divadelní katedra byla založena ve stejný den. Na počátku vznikla tato katedra jako Divadelní škola při NBU, která trvala až do listopadu 1993, kdy se transformovala do současné podoby.
Založení Divadelní katedry bylo určeno na 21.října 1991. Tenkrát se uskutečnilo představení ”Zvyky” režírované Vazkressiou Vicharovou a scénografem architektem Zarkem Ouzounovem v jeskyni nedaleko města Bankia, které oficiálně odstartovalo první školní rok Divadelní katedry při NBU.
Od roku 1992 je Divadelní katedra členem IETM (Informal Europian Theatre Meeting), od roku 1993 členem EAST (Europian Association of Students in Theatre), od konce roku 1995 je členem ELIA (Europian Ligue of Institution of Arts).

79 Park Avenue
Harold Robbins
režie: Hristo Botev
scéna a kostýmy: Juliana Voykova
choreografie: Hristo Botev
hudba: výběr různých autorů
hraje: Maria Shipotchka
premiéra: 19. května 1998
délka představení: 60 minut
Umělecké míšení textových citací a živosti zvuku je základem tance vybraného pro festival. Důraz je kladen na hranici mezi pohybem a klidem, na komunikaci mezi objektem a subjektem, stejně tak jako na tichou scénu. Představení je souzvukem obrazu, experimentálního tance a textu. Režisérovým záměrem bylo předvést kolísaní duše prostřednictvím gest, řeči a těla. Dojem je zesílen opakováním. Prostředkem vyjádření je estetika pop-artu využívající obrazů a představ komerční a masové kultury.
Scény, které byly vybrány ze hry 79 Park Avenue od Harolda Robbinse, vytvářejí postavu podivné blondýnky táhnoucí se od Marilyn Monroe po Madonu.
Maria Shipotchka patří mezi studenty s největší invencí. V letošním roce absolvovala na Divadelní katedře, ale představení vzniklo během úkolu, který dostávají studenti posledního ročníku – vytvořit sólové představení. Ona byla jedinou, která tento úkol zvládla, a představení teď žije svým vlastním životem.

 
GITIS, Akademie divadelních umění
Moskva, Rusko
GITIS je nejstarší a největší divadelní školou v Rusku; byla založena v roce 1878. GITIS je jedinečnou divadelní institucí, která vychovává studenty pro všechny profese v divadelním umění, současně také poskytuje tradiční univerzitní vzdělání. Ateliéry:
-herectví
-režie
-muzikálová režie
-baletní režie
-choreografie
-varietní režie
-divadelní věda, kritika, žurnalistika
-produkce
-muzikálové herectví
-varietní herectví
-cirkusová režie
-scénografie
GITIS má své vlastní studentské divadlo s kapacitou 250 míst. Studentské produkce se hrají jeden až dva roky, dávají tak studentům základní zkušenost, kterou potřebují pro dokonalé zvládnutí jejich jevištního umění. Knihovna Akademie, která schraňuje 350.000 svazků, má jednu z největších kolekcí knih týkajících se divadelního umění. Ve videotéce jsou nejrůznější nahrávky představení, stejně tak jako instruktážních nahrávek natočených čelními ruskými herci a režiséry. Akademie každé dva roky organizuje v Moskvě mezinárodní festival divadelních škol ”Pódium”.
V ateliéru režie GITIS jsou studenti režie a herectví, kteří dohromady založili malé divadlo. Profesorem této skupiny je velice známý režisér Mark Zacharov a pedagogové Tatiana Achramkova, Jurij Machajev, Victor Čamirov a Roman Samguin, režisér představení, nedávný Zacharovův student.

Peníze k pálení
Alexandr N.Ostrovskij
režie: Roman Samguin
asistent režie: Fiokla Tolstaja
scéna a kostýmy: Tatiana Ožheredová
hudba: Vladimír Jačmenev, Vladislav Golkov
světla a zvuk: Michail Jefimov
osoby a obsazení:
Savva Gennadievič Vasilkov: Konstantin Bogdanov
Ivan Petrovič Tekjatev : Sergej Frolov
Grigorij Borisovič Kučumov: Andrej Syčev
Jegor Dmitrievič Glumov: Dmitrij Djužev
Vasilij Ivanovič: Aleksej Judnikov
Nadežda Antonovna Čeboksarova: Fiokla Tolstaja
Lidija Čeboksarova: Jekaterina Primorskaja
premiéra: 24. dubna 1998
délka představení: 140 minut (1 přestávka)
Strhující komedie klasika ruského dramatu 19.století, ovšem nastudována mladými ambiciózními studenty z Ruska. Představení působí jako karikatura, ale v podstatě se jedná o smršť humoru a myšlenek.

 
Universität für musik und darstellende kunst
Graz, Rakousko
Univerzita Graz je jednou z největších akademických výchovných institucí s hlavním zaměřením na hudbu v Evropě. V současné době vyučuje více než patnáct set studentů ze čtyřiceti zemí světa. Studium zahrnuje devět oborů, nabízejících studentům široce akreditovanou výuku uměleckých, umělecko-vědeckých a umělecko-výchovných povolání: kompozice, hudební teorie, dirigování; hra na rozličné nástroje; církevní hudba, jazz aj. a pochopitelně také herectví.
Moderní vybavení (knihovna, zvukové studio, studentská scéna atd.) s možností veřejných představení garantuje studentům optimální prostředí ke studiu. Po úspěšném dokončení všech požadovaných kurzů absolvují studenti s akademickým titulem "Magistr umění". Dále je pak možnost pokračovat v doktorandském studiu.
Škola byla založena v roce 1815, zaměřovala se na výuku nástrojové hry, studovalo na ní kolem sta studentů. V roce 1920 se akredituje jako konzervatoř. Studium se zaměřuje i k výuce budoucích učitelů hudby, zřizují se oddělení hudební kritiky a estetiky. V roce 1970 se transformuje do současné podoby Akademie hudebních a dramatických umění v Graz (439 studentů). V roce 1986 byla zahájena činnost studentského divadla Theater im Palais operou Arminius rakouského barokního skladatele Heinricha Ignáce Franze Bibra.

Weiningerova noc
Joshua Sobol
režie: Paulus Manker
hudba: Krasimir Sterev, Gerlinde Lieb
hrají: Verene Bukal, Verene Held, Jasmin Mattei, Leslie Roehm, Peter Buchta, Markus Scheider, Tibot Taylor
premiéra: 9.listopadu 1998
délka představení: 65 minut
Otto Weininger - narodil se 4.dubna 1880 v rodině židovského zlatníka Leopolda Weiningera. Vystudoval filosofii a psychiatrii na Vídeňské univerzitě, v roce 1902 dokončil disertační práci ”Eros a psyche”. Weininger se schází se Sigmundem Freudem, aby se s ním o této práci poradil. Freud na základě protiženských a antisemitských tendencí díla nedoporučuje jeho zveřejnění. Zanedlouho po promoci na doktora filosofie přestupuje Otto s velkým nadšením na protestantismus. Po měsících soustředěné práce konečně vychází v červnu 1903 jeho dílo ”Pohlaví a charakter” - principiální výzkum, ”který má postavit do nového světla vztahy obou pohlaví”. K očekávané senzaci ovšem nedochází a zklamaný Otto je plný trýznivých pochybností o sobě samém. Lipský profesor Moebius Ottovi dokonce vytýká, že se jedná o pouhý plagiát. Jediný August Strindberg posílá ze Švédska několik povzbuzujících řádek. 3.října 1903 si Otto Weininger najal pokoj v domě, kde skonal Beethoven, a v ranních hodinách si vpálil kulku přímo do srdce. Je pochován na evangelickém hřbitově ve Vídni, kde je dodnes náhrobní kámen s epitafem jeho otce:
"Tento kámen uzamyká místo odpočinku jednoho mladíka, jehož duch zde na zemi nikdy pokoj nenalezl..."
 

 
New York University
New York, USA
Tisch School of the Arts je - po více než 30 let - v národním měřítku jedním z vedoucích center v oblasti středního i univerzitního vzdělání v oboru umění, které kombinuje profesionální trénink konzervatoře s výukou svobodných umění v rámci vědeckého výzkumu. Jako student Tisch School máte možnost a výsadu následovat kroky takových význačných absolventů školy, jako jsou Oliver Stone, Alec Baldwin, Spike Lee, Amy Heckerling, Ang Lee, George Wolfe a Tony Kushner - mužů a žen, kteří zásadně proměnili divadelní a filmové umění.
Založení University New York v roce 1831 skupinou významných občanů bylo pro americké školství historickou událostí. Díky předvídavosti svých zakladatelů je nyní tato univerzita jednou z nejdůležitějších vzdělávacích institucí. Je to jedna z 27 soukromých univerzit, jež jsou členem Asociace Amerických Univerzit. Na této škole studují studenti všech 50 států a studenti ze 120 cizích zemí.

Tělo Páně
Daniel Sunjata
na motivy knihy Chálíla Džibrana Ježíš, Syn člověka
režie: Daniel Banks
hudba: výběr různých autorů
hraje Daniel Sunjata
premiéra: březen 1998
délka představení: 60 minut
Tělo Páně je hra pro jednoho herce. Jejím prostřednictvím zkoumá autor složité vztahy křesťanství a islámu. Ústředním tématem je všeobecná lidská touha po sebeuvědomění, úsilí člověka najít a ukázat světu jakési přirozené, vnitřní božství, jež tvoří základ našeho bytí. Představení v sobě spojuje originální poezii, pohyb, rituál a různé druhy tradiční posvátné hudby, přičemž text vychází z knihy Chálíla Džibrana - Ježíš, Syn člověka. Inscenace Tělo Páně chce zdůraznit pojetí Krista jako univerzálního, jednotného duchovního principu, jenž je protikladem náboženské představy hrdiny.
Daniel Sunjata - je absolventem New York University - Tisch School of the Arts. V minulém roce působil v Lincolnově Mezinárodním festivalovém centru (Večer tříkrálový, rež. Nicholas Hytner). Kromě inscenace Tělo Páně zahrnuje jeho práce také např. jihoafrickou hru Woza Albert, s níž cestoval po světě.
Daniel Banks - je zakládajícím členem profesionální tzv. Režijní společnosti na N.Y.U., kde režíroval pro Dramatic Writing Programs Festival. K jeho nejznámějším režijním počinům z poslední doby patří např. Mixtries - představení na motivy hry Langstona Hughese Mullato, uvedené na N.Y.U. v experimentálním Theatru Wing a Tělo Páně hrané na Free-play Festival. Minulé léto strávil v Singapuru jako choreograf mezinárodního představení Hamleta.

 
Dartington College of Arts
Dartington, Velká Británie
Dartingtonská škola umění byla založena roku 1961. Je situována míli od městečka Totnes a několik mil od Dartmooru a pobřeží jižního Devonu. Je to malé, ale živé společenství. Díky spolupráci s univerzitou v Plymouthu získávají její absolventi univerzitní diplom. Během celého vývoje měla škola stálé cíle výuky: umění má být praktické, v různých formách a na nejvyšší možné úrovni, vzdělání by mělo směřovat k vývoji umělecké tvořivosti, techniky a znalostí, s možnostmi práce s druhými lidmi a nabízet teoretické základy, na nichž se pak rozvíjí praktické zkušenosti. Studenti mají možnost studovat hudbu, divadlo, vizuální performance, scénáristiku a kulturní management. Z těchto možností si mohou zvolit dvojkombinaci nebo studovat jeden obor. Studium divadla je založeno na neustálé inovaci a zanícené kritické debatě. Práce na představení je založená na fyzickém projevu a podporuje rozvoj těla a hlasu. Studenti jsou podporováni v rozvoji vnímání, režie, psaní, choreografie, scénografie, výzkumu a jazyka.

Neohlížej se
text, režie, scéna a kostýmy, výběr hudby: kolektiv
hrají: Jackie Bonney, Ray Bullock, Dominic Fryett, Natalie Gilardoni, Stuart Goldsmith, Joanne King, Denise Malcolm, Samantha Parry, Peter Rates, Elena Theodoru, Dagmar v. Ackeren
premiéra: 6. února 1999
délka představení: 80 minut (2 krátké přestávky)
”Neohlížej se” jsou tři etudy, které byly vytvořeny z průzkumů tématu Orfeus a Eurydika.

HOST FESTIVALU
Studio Dům, Brno
Studio Dům založila v roce 1990 režisérka Eva Tálská. Jejím původním záměrem bylo hrát představení v prázdných domech, jimiž by diváci procházeli od půdy po sklep. Bohužel se tuto myšlenku nepodařilo realizovat, proto Eva Tálská se svým souborem složeným z mladých lidí, především studentů středních a vysokých škol, začala hrát na ulicích, náměstích a parcích. Z inspirace lidovou poezií a zvyky vzniklo baladické představení Svatby a také cirkusově loutkové Svatbičky. Betlém, složený z vánočních koled, hrálo Studio Dům po několik let v čase Vánoc v mnohých českých a moravských městech. V poslední době obrátila režisérka Tálská svou pozornost k learovské tématice. Do tohoto okruhu - kromě inscenace Arlekina - spadá i představení Tance krále Leara.
Arlekino vévodou bretaňským
aneb

Král Leyr a jeho tři dcery neboli Zkamenělý princ
Inscenace vznikla z popudu režisérky a vedoucí souboru Studio Dům Evy Tálské jako komediální pandán k její inscenaci Shakespearova Krále Leara s profesionálním souborem Divadla Husa na provázku. Původní scénář je sestaven na základě Shakespearovy tragédie i jejích zdrojů, historické komedie The True Chronicle History of King Leir and His Three Daughters a kronik.
Komedie masek s pohybovou stylizací, silně ovlivněná komedií dell’arte; hraje se na arénové scéně.
režie a realizace pohybu: Hubert Krejčí
realizace textu: Hubert Krejčí, Pavel Drábek a kolektiv herců
výprava a design: Marie Jirásková
asistenti výpravy: Tomáš Hrůza, Sylva Marková
vedení Studia Dům: Eva Tálská
osoby a obsazení:
Leyr: Radim Schwab / Martin Tulinský
Arbogast: Tomáš Hrůza
Arlekino: Pavel Drábek
Capitano Spavento: Martin Holla / Aleš Kuchař
Orlando: Ondřej Schneider
Trombino: Petr Reif
Kapitán lodi, Učitel, Velitel: Michaela Procházková
Sluhové, Plavčík, Rybář: Tomáš Pavčík
Sluha, Voják: Petr Reif
Setník, Sluha: Ondřej Schneider
Gonorell: Eva Vrbková
Ragan: Simona Juračková
Cordella: Jana Černá / Barbara Vrbová
Tarantullina: Kateřina Zdubová / Barbara Vrbová
flétny: : Lucie Pelíšková, Michal Vojáček / Dagmar Kořenková
premiéra: 4. listopadu 1996
délka představení: 90 minut